Heroin, toxíci a konec jako sladké nic

Dostala se mi do rukou kniha Veroniky Pánkové Vím o čem mlčím (Herion, toxíci a konec jako sladké nic).

Musím říci, že jsem se do knihy ponořila a přečetla ji jedním dechem. Z toho všeho, co bylo napsáno o drogách, se mi líbila nejvíce.  Pro člověka opatrnického typu to byl vhled do příběhů lidí, kteří nemají ty "zbabělé" záklopky jako já, pro člověka, který rád experimentuje, to byl civilně podaný popis toho, jak se člověk pomalu sune dolů, přestože se zuby nehty brání.

A hlavně, v půli knihy jsem nad tou v drogách jedoucí děvenkou zlomila hůl, z toho se už přece nedá dostat! A dostala, v tom je síla té knihy.

Taky se mi líbil jazyk,kterým je kniha napsaná, ty obraty, co znám od mladých, a které já už nepoužívám, ale jsou prostě "in".

O autorce jsem toho moc nenašla,  zde je  rozhovor, který vysvětluje některé otázky, co mne napadly při čtení.

A jedinou obsáhlejší recenzi knihy jsem našla zde.

Autorka má taky od roku 2008 stránky na facebooku, ke své minulosti se v nich však nevrací. Je vidět, že ráda fotí a má ráda kočky.

Veronika Pánková: Vím, o čem mlčím (Heroin, toxíci a konec jako sladké nic).

Vydala Votobia Olomouc v Edici českých autorů v roce 2001,

brož., 208 stran, 149 Kč.