Accabadora

Dočetla jsem se něco, co jsem o euthanazii nevěděla. Na Sardinii existovala tradice accabadory. Byla to dospělá žena, která byla komunitou vybrána, aby prováděla euthanasii starým a nemocným. Accabadora vykonávala  svou funkci jednu generaci, dokud nezemřela a připravovala svou nástupkyni  pro stejnou  roli. Službu činila zdarma, protože za smrt se neplatí.  Existenci  accabadory jako ženy pro tuto dosti těžkou práci odůvodňovalo to, že jen žena může přivést na svět  nový život, takže jen žena  ho může vzít. Jméno vzniklo pravděpodobně ze slova acabar = končit.

Smrt přinášela tato žena udušením poduškou, uškrcením nebo způsobem, který vyžadoval cvik - úderem palicí do čela či do zátylku tak, aby nastala smrt okamžitě. Obušky se zachovaly v muzejích, zde je ukázka.

. 

Accabadora je zobrazována jako dospělá  žena oblečená v černém s kapí  pokrývající ji hlavu. Lze si ji představit jak přichází do domu oběti a palice ji slouží jako vycházková hůl. Tato tradice se snad udržela mezi některými sardinskými komunitami až do roku 1970.

Accabadora měla i  další roli, která může více osvětlit původ tohoto obyčeje. Jejím úkolem také bylo pokusit se přivolat smrt umírajícího tím, že podporovala vysvobození  duše z umírajícího těla. Za účelem dosažení tohoto cíle bylo jejím úkolem odstranit všechny emoční objekty náboženského či osobního významu z místnosti, ve které člověk čekal na smrt. To prý umožnilo duši snadněji se  vymanit se z jejích pozemských vazeb.

Acabadora byla tedy „Signora de la Morte“, žena smrti, ztělesnění magického archetypu. Neolitická figurka lidského těla s ptačím zobákem a křídly byla vykopána na Sardinii v archeologickém nalezišti zvaném  Turriga a je označována jako „totem pro  nemocné a umírající, bohyně Janas", která představuje Matku Smrt v sardinské mytologii.

Jedna z teorií, jejichž cílem je ospravedlnit tuto praxi mluví o obtížích uživit se na Sardinii, stejně tak jako nedostatek financí na  zdravotní péči v nemocnicích. Péče o staré a nemohoucí by způsobila spoustu problémů zejména v zemědělských pracech, což býval kdysi jediný zdroj obživy.

Italský spisovatel a novinář Francesco Alziator napsal knihu, ve které upozorňuje na mlčení ze strany katolické církve. Alziator říká, že je to téměř nemožné, aby kněží nevěděli o accabadoras, tím více, že církevní hodnostáři si byli vědomi existence jiných rituálů spojených se smrtí, méně násilných  a a méně nebezpečných. (Francesco  Alziator, Il folklore sardo, Zonza, 2005)

V pracích latinských klasiků, lze narazit na zmínku, že obyvatelé Sardinie, kteří dosáhli věku 75 let, byli převezeni na  nejbližší skály a hozeni  do moře. Sacerdotesse della morte ( kněží smrti) nebyli vnímáni místními komunitami jako vrazi, jejich činnost byla považována za akt milosrdenství a lásky, pomáhala naplnit účel, zastavit utrpení

Socha neznámého umělce znázorňující  accabadoru v zahradě kavárny města  Pauli Arbarei.     

A jak jsem se k tomu dostala? U nás vyšla a já si přečetla recenzi na  stejnojmennou knihu Michel Murgiové a rozbor některých věcí, které se týkají právě "profese" accabadory.

Podmanivý román italské prozaičky ověnčený hned několika literárními cenami vypráví příběh dvou žen zasazený do prostředí Sardinie padesátých let minulého století. Když se chudé vdově Anně Terese narodí nepříliš vítaná čtvrtá dcera Maria, ujímá se jí ve věku šesti let osamělá a bezdětná švadlena Bonaria, jež jako "accabadora" pomáhá ze světa nevyléčitelně nemocným. Před dívkou je tato její role utajována, a když vyjde po letech najevo, Maria adoptivní matku opustí a vydá se do Turína, kde přijme místo vychovatelky. Poté co se dozví, že Bonaria vážně onemocněla, vrací se zpět, aby se o ni postarala, a když se ženin stav dále zhorší, začíná chápat, že přišla chvíle rozhodnutí, jak "accabadoře" nejlépe posloužit.