Amy Chua - krev, pot a slzy ve výchově

Amy Chua, americká akademička, vydala již několik knih.

Poslední,  Battle Hymn of the Tiger Mother, vyšla v lednu 2011 a rozvířila diskuzi o stylu výchovy amerických a asijských matek. Týká se to i našich výchovných metod.

Chua žije v  New Haven, Connecticut, Spojené státy americké. Je vdaná za profesora židovského původu známého jména, Jed Rubenfeld. Má dvě dcery, Sophii a Louisu ("Lulu"). Je nejstarší ze čtyř sester: Michelle, Katrin, and Cynthia. Katrin  je lékařka a  učí na  univerzitě. Cynthia, která má  Downův syndrom, aktivně sportuje a je medailistka v plavání.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A i u nás již okomentovali novináři její knihu.

Sranda do poslední chvíle

Že hraju na housle jenom tři hodiny?

Číňani by šli na stadión pěšky

  Jak čínská tygřice rozdráždila mámy grizzlice,Hospodářské noviny

Text zde:Co může být drzejšího, než když někdo matce radí, jak má vychovávat své děti? A co může být troufalejšího, než když je tou poučovanou matkou svobodomyslná Američanka, vyškolená příručkami a knihami v tom, že má doma jedinečné individuum, jehož výjimečnou osobnost musí rozvíjet chápavou, alternativní výchovou? A co může být v současnosti v USA znepokojivějšího, než že tím, kdo rozdává rozumy a ukazuje, že se to má dělat úplně jinak, je Číňanka?

Je to jen shoda náhod, že Amy Chua, profesorka na Yale Law School, vydala svou knihu nazvanou Válečná hymna tygří matky pouze několik dní před návštěvou čínského prezidenta ve Washingtonu. Ale stačilo, aby deník Wall Street Journal uveřejnil pár výňatků z knihy, a na světě je debata, která nejen ukazuje na kulturní rozdíly mezi americkou a čínskou rodinou, ale také dokresluje současný denervující americký sebezpyt, zda Číňané nedělají občas něco lépe než Američané.

Cože, ani sleepover?!

Amy se narodila a vyrostla v USA. Její rodiče, stejně jako potom ona, si ovšem doma zachovali tradiční čínskou výchovu. Takovou, jak to profesorka Amy popsala ve své knize a jako to vydestilovala do několika bodů pro Wall Street Journal. A začíná opravdu zostra, když píše, že svým dvěma dcerám Sophii a Louise by nikdy nedovolila a nestrpěla: jít na "sleepover", mít "playdate", zúčastnit se školního divadla (nebo si stěžovat, že se nesměly zúčastnit divadla), dívat se na televizi, hrát hry na počítači, samostatně si zvolit mimoškolní aktivity, přinést ze školy jiné známky než A (tedy jedničku), nebýt nejlepším žákem ve třídě, a to ve všech předmětech, s výjimkou tělocviku a dramatického umění.

Americký rodič nebo každý, kdo s dětmi v USA žil, jde do mdlob už při prvních dvou bodech. Nedovolit dětem sleepover, tzn. přespat u kamaráda? Vždyť to je svatý grál amerického dětství! A koneckonců i pro rodiče, pokud tedy zrovna nejsou oběťmi v roli hostitelů, je to příležitost, jak se na večer utrhnout od ratolestí bez toho, aby utráceli za hlídání. A totéž platí o playdate, což je denní verze sleepover. Když se při předání dítěte dokážete vyhnout rozhovoru s ostatními rodiči (třeba o souvislosti očkování a autismu), tak je to skvělá možnost, jak mít víkendový den pouze pro sebe.

Kdo komu co dluží?

To, co podráždilo americké matky asi nejvíce, bylo přiznání Amy Chua, že její rodičovský model sice nemusí být ideální, ale funguje.

Zatímco například taková Sarah Palinová, samozvaná máma grizzlice, se chlubí, jak svým dětem ponechává "americkou volnost", Amy píše o poslušnosti, drezúře a tvrdosti, s čímž u svých dcer nakonec dosáhla výsledků, jakých chtěla. A na dřeň se Amy dostává, když popisuje, jak odlišně to viděl její americký manžel. "Čínským chápáním je, že děti se musejí odvděčit rodičům tím, že je poslouchají a činí je hrdými," píše Amy. Zatímco západní pohled je takový, že "děti si nevybírají rodiče, nemohly si ani zvolit, zda se vůbec narodí", takže jsou to naopak "rodiče, kdo dluží péči dětem, jsou zodpovědní za jejich blaho". K čemuž Amy dodává: "To mi přijde pro západní rodiče jako mizerný obchod." Současně se dotýká podstatné věci, když zmiňuje, že západní model vidí čínskou výchovu jako necitlivou ke skutečným zájmům dítěte.

"Jenže mnozí Číňané jsou vnitřně přesvědčeni, že právě jim na dětech záleží více a že jsou ochotni obětovat víc než západní rodiče, kteří se smíří s tím, když se jejich dítě nevyvede," píše "tygří matka". A soudě podle debaty, kterou v USA vyvolala, se mnohé ženy, a nejen "mámy grizzlice", cítí zasaženy.

 Čínské matky si myslí, že jsou nejlepší, Lidové noviny, 25.ledna 2011

 Otto Ulč, Sprcha hodně studená

 Školy učí děti, jak uspět proti Číně.doc (24,5 kB)

 Barbora Hansen Čechová, Nadání versus píle, březen 2011

  Petr Třešňák, Půvab tygří výchovy.doc (1,9 MB)

 Výchova dle tygří matky

 Výchova asijských rodičů: Krutost a ponižování!

Amy Chua Is a Wimp (Amy Chua je slaboch)

Zajímavý názor vyjádřil americký novinář DAVID BROOKS

 

"Mám jiný názor. Jsem přesvědčen, že  Amy Chua své děti chrání před řešením problémů tohoto světa, protože nechápe, jak je těžké zde obstát. Trénovat hru  na hudební nástroj dlouhé hodiny vyžaduje soustředěnou pozornost, ale jít přespat ke kamarádovi/kamarádce je z hlediska trénování psychiky vysoce náročná záležitost.Trénuje se status, rivalita, skupinová dynamika, pochopení sociálních norem, odstup „já“ od skupiny a jiné sociální aktivity, tyto aktivity nemusí souviset tak úzce s IQ ( inteligencí) jako s EQ (emoční inteligencí). To a jiné interpersonální  dovednosti nás učí být dospělými........

Proto jsem proti tomu, jak Chua vychovává své děti. Kéž by si uvědomila, že v některých případech je školní jídelna mnohem intelektuálně náročnější, než knihovna."

Amy Chua is a Wimp,The New York Times

Toto  video  dokládá vše výše řečené.

1. Musíš domů donést jen jedničky, musíš být vždy nejlepší  a nic dalšího se neuznává!
2. Za všechno musíš být do smrti zavázan/a rodičům, nesmíš je zklamat!
3. Potlač touhy po vlastní seberealizaci, tví rodiče ví nejlépe, co je pro tebe dobré!