Jak jsem objevila Flow zážitek

Flow je jev, který objevil a popsal autor Mihaly Csikszentmihalyi.

Subjektivní prožitek není pouze jedna část života,  je to život sám:  Autor konstatuje, že během  několika posledních desetiletí psychologie odmítala zkušenost ve prospěch chování a upřednostňovala akci před prožitkem. Méně se zajímáme o to,  co lidé cítí, vnímáme jen co dělají, mnohem užitečnější je předpovídat chování druhých lidí než jejich vnitřní stavy. Ale subjektivní pocity můžeme brát jako spolehlivé měřítko stavu individua. 

Flow

Flow  je chápáno jako vědomé rozhodnutí se, čemu budeme věnovat pozornost a naprosté ponoření se do činnosti.

Autotelická zkušenost.

Pojem autotelická zkušenost autor chápe takto: „Výraz autotelický se odvozuje od dvou řeckých slov: auto znamená „samo-“, télos „cíl“. Označuje na sebe zaměřenou, soběstačnou činnost, takovou, kterou nevykonáváme s očekáváním budoucího prospěchu, ale jednoduše proto, že samo její vykonávání má pro nás hodnotu. Csikszentmihalyi dále vyjmenovává příklady některých činností, které mohou být autotelické: lezení po skalách, plachtění, ponoření se do práce, čtení knih.

Instrumentální a expresivní dovednosti

Jeden způsob, jak můžeme popsat dovednosti je rozdělit je do dvou tříd: instrumentální a expresivní.

Instrumentální dovednosti jsou ty, které se učíme proto,  abychom se dokázali vyrovnávat se svým prostředím. Jsou to základní nástroje přežití, jako umění lovce nebo řemeslo dělníka nebo intelektuální nástroje jako čtení, psaní a v naší technologické společnosti také specializované vědomosti odborníků. Lidé, kteří se nenaučili nacházet prožitek plynutí ve většině věcí, které dělají, chápou instrumentální úkoly jako něco vnějšího – protože neodrážejí jejich vlastní volbu, ale jsou jim ukládány vnějším světem.

Expresivní dovednosti se týkají aktivit, které se pokoušejí vyjádřit navenek nějakou naši subjektivní zkušenost. Zpívat píseň, která odráží náš duševní stav,  vyjadřovat  svoji náladu tancem, namalovat obraz, který představuje naše pocity, vyprávět příběh, který máme rádi nebo jít hrát kuželky, pokud se při tom cítíme dobře, to všechno jsou formy exprese, tj. výrazu. Když se zabýváme expresivní aktivitou, cítíme se v kontaktu s naším skutečným já.

Osoba, která žije pouze instrumentálními akcemi, aniž zakusila spontánní prožitek plynutí skrze sebevyjádření, se nakonec přestane lišit od robota naprogramovaného mimozemšťany, aby se podobal lidské osobě.

A moje pocity po přečtení knihy O štěstí a smyslu života ?

Chápu to tak, že flow zážitek může být dvojího druhu – spontánní a navozený.

Spontánní  flow zážitek

 Zde vnímám  flow zážitek  jako naprosté ponoření  se do něčeho, co je mi blízké.  „Být ve svém živlu“, „být pohlcen“, „splynout s něčím“. Ať už jde o sportovní  výkon, čtení, počítačové hry, tanec, sex -  a můžete si doplnit další. Toto asi pochopí všichni, kteří kdy něčím byli pohlcení.

Hezky je to vysvětleno v článku flow ve čtení.  Zde zkráceně to, co mne oslovilo.

• Čtení si lidé většinou nespojují s radostí či s pocitem štěstí, ale s jeho informační a vzdělávací funkcí (četba obohacuje slovní zásobu a všeobecný přehled).

• Důležitým prvkem jsou však i estetické kvality této náročné intelektuální činnosti (rozvíjení fantazie, získávání odpovědí na existenciální otázky, apod.).

• V autotelické činnosti čtení je důležitým prvkem koncentrace a sebezapomnění. Čtenáři popisují svůj čtenářský zážitek takto: „Když čtu knihu, která se mi líbí, mohu zapomenout na všechno okolo mne.“

• Soustředěné čtení, při kterém okolí zmizí, není vnímáno, je zapomenuto, zažívají častěji:

       -  ženy  než muži

        - středoškoláci než lidé se základním vzděláním,

       - mladí čtenáři více než staří,

       -  pravidelní čtenáři více než příležitostní.

• Zážitky soustředěného čtení z dětství tvoří nepostradatelný základ pro utváření  vyzrálých čtenářských konceptů. 

• Knihy se proto mohou stát i pomocníkem při orientaci v životě – mohou působit z imaginárního světa na svět skutečný. Csikszentmihalyi uvádí jako jednu z příčin velké obliby čtení jako autotelické činnosti fakt, že  při něm mohou lidé nalézt své životní téma, své životní založení.

• Kdy se čtení knih stává autotelickou zkušeností?  Z výše řečeného vyplývá, že četba sloužící vnějším účelům se nemůže stát flow- zážitkem.  V tom spočívá dilema školní četby. Ve škole čte se proti záměru autora, který přece chce zprostředkovat vnitřní zážitek. Čte se, abychom dostali odpovědi, abychom o tom napsali slohovou práci, pojednání, abychom dostali dobrou známku. Srovnání s volnočasovou četbou vyznívá většinou negativně: „ Doma mě číst bavilo, ve škole to bylo nudné,“ říká mnoho  dospělých.

• Nezáleží tedy na obsahu, ale na způsobu čtení, zda člověk čte pro potěšení a oživení nebo pro poučení a poznání.

Čtení bylo zvoleno jako příklad – ale lze dosadit jakýkoliv  umělecký či estetický zážitek. Nebo třeba i počítačové hry, kdo je hraje, ví dobře, o čem je řeč.

„Když tam seš v God of War a mlátíš toho bosse, tak to je jako hodně intenzivní a celejch těch pět minut, co ho mlátíš,seš do toho fakt hodně zažranej...No, ale potom si to můžeš bez problému savenout, vypnout a tam to nevydrží tak dlouho, jo...

Prostě seš tak soustředěnej na to, aby ses uhnul tomuhle a namačkal tam ty quick time eventy a tam ti jde o kejhák a jde tam o ty vteřiny...U těch závodních her zase jako třeba  u toho, když se podíváš na Wipeout, tak tam je hrozně těžký vnímat cokoliv jinýho než tu tvojí raketku a to úplně bezprostřední okolí. Tam ta hra běží 1080p, je fakt krásná, i to pozadí, jo, ale ty z něj nic nevidíš, protože se musíš strašně soustředit jenom na to, co je těsně před tebou.Nebo Burnout Paradise je to samý, jo. Jako ta hra je hrozně rychlá a jakmile přestaneš dávat pozor, tak se hrozně vysekáš a končíš.“

Navozený  flow zážitek

Chápu jako  flow  zážitek  při něčem, co nás původně neoslovilo,  přináší nám stres,  nebo je  dokonce tragickou situací.

Csikszentmihalyi říká, že:

• Lidé, kteří se naučí nacházet flow zážitek  ve věcech, které dělají,  přetvoří instrumentální úkoly na expresivní a tím pro ně získají smysl – zvnitřní se (krásně je to popsáno v úryvku z knihy – str. 64)

• Člověk, který dokáže nalézt v životě flow  zážitek, je schopen mít radost dokonce i ze situací, které se zdají být nepříjemné, beznadějné. Tomu jsou v knize věnovány nádherné  příklady v kapitole „Jak proměnit tragické události.“

• Čím bohatší je obsah vaší  mysli  a čím více máte uloženo v paměti, tím více máte možností využít to pro  dosáhnutí řízeného  flow zážitku, když jste v nesnázích.

• S disciplínou se můžeme naučit používat své smysly a  mysl, aby nám pomohly se naladit do vyššího stavu vědomí.

Knihu lze stáhnout na Ulož to. Mne přivedla  až k životní rekapitulaci  s otázkami:

1. Co v mém životě bylo flow a co jen "povinné plnění"? 

2. Jak bych své flow zážitky seřadila podle intenzity? Kdo mne zná, ví, že mé první místo je jisté - plavání v jakékoliv otevřené vodě!