Mindfulness aneb proč se mysl toulá?

Všímavost, bdělá pozornost, uvědomování, všechny tyto výrazy lze užít.

Mindfulness je metodou, která vyzývá k tomu, že soustředěním na daný okamžik vyřešíme mnoho negativního a z mého pohledu určitě pozitivně ovlivňuje dvě důležité oblasti, které člověku ubírají sil – pitvání se v minulosti a obavy z budoucnosti.

George Harrison prý řekl: „Být tady a teď, to je to jediné, na čem záleží. Minulost ani budoucnost neexistují... jediné, co existuje, je přítomnost. Minulost může být zdrojem zkušeností, ale někdy je těžké se těch nepříjemných zbavit; a budoucnost v nás může vzbuzovat naději, ale nikdy si nemůžeme být stoprocentně jistí, že na nás nějaká budoucnost vůbec čeká.“

Obšírnější definici si vypůjčím od psychoterapeuta Bendy :  „Být všímavý znamená zaznamenávat podněty z našich smyslů i mysli bez výběru, aniž můžeme tušit, co bude předmětem všímavosti v příštím okamžiku (na rozdíl od pozornosti, všímavost není závislá na naší vůli). Znamená to jinými slovy být duchem přítomný tady a teď."

Nebo jinak, populárněji:  Proud myšlení nás odvádí do jiných světů. Jako mávnutím kouzelného proutku se tak ocitáme na místě na hony vzdáleném tomu, kde se právě nachází naše tělo, na hony vzdáleni tomu, co se odehrává tady a teď. Být tady a teď spočívá v uvědomování si toho, co se ve mně i kolem mě odehrává. A to nám zprostředkovávají právě naše smysly a mysl. Dokážeme-li být vědomě tady a teď, naše mysl se začne pomalu otevírat, což jí postupně umožňuje redukovat neustálé „chňapání“ po příjemném a mírnit své odpory a chtivosti. Jen takto svobodná mysl má šanci vidět svět kolem nás i v nás reálněji, méně zkresleně, má šanci setrvat v přítomnosti, má šanci být opravdu šťastná.

Mantra všímavosti tedy zní:

 Naučte se  myslet na to, co je tady a teď a naučte se své myšlenky a emoce odžít v daném okamžiku tak, abyste z nich vytěžili pro sebe co nejvíce užitku,  a nezabývali se  tím, co je  příjemné, ale nerozvíjí vás to, nebo dokonce je nepříjemné, a ničí vás.

Je však špatné, že se moje mysl toulá ? Proč se vlastně mysl toulá? Zajímavý je článek, který  upozorňuje na výhody soustředěnosti na danou činnost, ale na konci si autor kacířsky klade otázku: „Co když toulání mysli je součástí tvořivosti?“

Moje mysl se toulá hodně často a  mne to hodně  uspokojuje. Rozhodně se v přírodě nesoustřeďuji jen na tu krásu kolem sebe, ale často se mi mysl zatoulá k řešení osobního problému (a mnohdy ho vyřeším). Nevadí mi, že se v noci  probudím, mysl se mi toulá po mnoha tématech, pojímám je z mnoha stran, obracím je, hodnotím, no a pak zase usnu. Prostě mám mysl hodně roztoulanou. Na těch toulačkách mysli ale vyřeším hodně problémů, které bych soustředěností na tady a teď nevyřešila. Moje  mysl  při toulání pracuje, „nechňapá po rozkoších, chtivostech či negativních pocitech“, kterých bych se měla zbavit. Toulání mysli mne rozvíjí a považuji je opravdu  za součást tvořivosti.

A tak mám spolu s autorem této knihy pocit, že mindfulness, tak jak je  dnes prezentována,  by mne spíše omezovala a připravila o kus požitku z toho mého "svobodného"  myšlení.